Slýcháme to kolem sebe stále častěji – bydlení je absolutně nedostupné, nemovitosti jsou předražené. A nutno říci, že je třeba s tím souhlasit. Aby se bydlení, zejména pro mladé lidi, stalo dostupnějším, je potřeba se nejprve zamyslet nad hlavními příčinami současného stavu trhu s bydlením. Teprve pak bude možné tento stav řešit.
O bydlení, ať už v bytech nebo v rodinných domech, je v posledních cca 10 – 15 letech enormní zájem, na jedné straně tedy velká poptávka. Pokud by čistě hypoteticky i přes tento zájem byl na trhu k dispozici dostatek rezidenčních nemovitostí, tedy nabídka by se přibližně rovnala poptávce, nebo by dokonce nabídka byla v převisu, lze asi celkem s jistotou konstatovat, že ceny bydlení by těžko rostly tak raketovým tempem jako dnes. Mírný vzestup cen by byl zřejmě přirozeným vývojem, například v závislosti na stále vyšších standardech bydlení, ale takový vzestup by jistě nebyl nikým vnímán jako nepřirozený. Skutečnost je však taková, že poptávka extrémně převyšuje nabídku, což je nepochybně faktor, který má na růst cen bydlení největší vliv. Proč ale poptávka tak diametrálně převyšuje nabídku? Z čeho vznikl tento stav? Zde bych si dovolil na tento problém nahlédnout čistě statisticky a matematicky – počet obyvatel versus počet bytů a rodinných domů v ČR. Podle Českého statistického úřadu je počet obyvatel ČR za posledních několik desítek let v podstatě konstantní. Přiznám se, že nemám přesné informace o pohybu absolutního počtu nemovitostí k trvalému bydlení (byty, rodinné domy), ale vzhledem k tomu, že se přes dvacet let věnuji trhu s nemovitostmi, dovolím si tvrdit, že tento počet rozhodně neklesá, spíše naopak. Byty a rodinné domy sice nepřibývají závratným tempem a vyšší přírůstky v tomto směru by naší společnosti určitě prospěly, ale přesto je zde stálý mírný nárůst. Kde je tedy problém?
Bytů je vzhledem k potřebám prostě málo. Určitě jich ale není málo proto, že by „cizinci u nás skupovali byty“ nebo že by vlastníci, potažmo nájemníci obecních bytů, nechávali své byty prázdné. Skutečně si neumím představit majitele bytu, který by svůj majetek nechával ležet bez užitku a jen prodělával na stálých měsíčních platbách. Ano, každý víme o nějakém tom prázdném činžovním domě, který nechal zahraniční majitel zchátrat s cílem následné demolice a výstavby nového, většího a podobně. V případě nedostatku bytů majícího zásadní vliv na ceny rezidenčních nemovitostí a nemovitostní trh obecně, se však bavíme o desítkách až stovkách tisíců chybějících bytů. To už nelze svádět na pár jedinců s pochybnými pohnutkami. Nedostatek rezidenčních nemovitostí na trhu má jiný hlavní důvod – stále se zvětšující potřeba vlastního nebo alespoň nájemního bydlení. Vzpomeňme si na typický obrázek našeho bydlení v sedmdesátých, osmdesátých letech – v jedné domácnosti vedle sebe běžně žily dvě, nezřídka i tři generace. Kdo žil ve věku třiceti let a výše v bytě sám, byl svým okolím vnímán jako podivín. A dnes? Podivínem je ten, kdo ve dvaceti letech žije v bytě/domě se svými rodiči, o prarodičích nemluvě. Žít ve třiceti letech „single“ a bydlet sám, je takřka standard. Potřeba mít „svůj vlastní“ životní prostor je dnes násobně větší.
Z výše uvedeného je patrné, že potřeba většího počtu rezidenčních nemovitostí, zejména bytů, je neoddiskutovatelná, protože životní styl dnešních generací nikdo nezmění mávnutím kouzelného proutku. Přistoupíme-li tedy na to, že současnou situaci nevyřeší obsazení těch „pár“ prázdných bytů, zbývá jediné – více stavět. A je jedno, zda půjde o nájemní nebo vlastnické bydlení. Přestaňme si tedy nalhávat, že ceny nemovitostí jsou zvyšovány „uměle“, protože to „někomu“ vyhovuje, že situaci by vyřešilo, kdyby byly „zdaněny prázdné byty“ nebo že by nám pomohlo regulovat prodej nemovitostí cizincům a podobné nesmysly. Jediným skutečně účinným řešením je bytová výstavba. A trhu s nemovitostmi je úplně jedno, zda se jedná o vlastnické nebo nájemní bydlení – v obou variantách se byty nakonec dostanou ke koncovému uživateli, tedy člověku, který má potřebu bydlet. Trh pak celkem přirozeně (v tomto případě podle ekonomických možností) rozvrství vlastnické a nájemní bydlení mezi potřebné. Výsledkem by v každém případě mělo být uklidnění situace na trhu s nemovitostmi. Nad horečnatým a nesmyslným přeplácením bytů, rodinných domů a dalších nemovitostí se pak můžeme společně pousmát třeba při sledování případného pokračování kultovního filmu Kulový blesk II 😊
Hlavu vzhůru!
